Muzikantem  a zpěvákem jsem od útlého věku. Poprvé jsem krásně zazpívala jako tříleté dítko, když jsem si po rodinné oslavě ze zvědavosti lokla zbytku štamprličky slivovice. Byl to zpěv i pláč a hluboké  nádechy se slzami v očích. Na slivovičku jsem zanevřela, ale na muziku ne.

Moji rodiče byli zpěváci i tanečníci, tatínek hrával ochotnické divadlo, a tak jsem i já měla z čeho čerpat. Často se u nás doma zpívalo, a proto jsem se i já brzy stala členkou dětského pěveckého sboru. Současně jsem hrála na klavír a kytaru, v dospělosti toho využívám i v práci s dětmi. Muzika je výborný prostředek na úlevu od problémů a různých slabých chvilek. A protože jsem už dospělá holka, k té slivovičce se občas vracím zase při rodinných oslavách, kde si i dnes rádi všichni zazpíváme.

K Sušdivochu mě přivedla jeho principálka, nejprve jsem váhala, ale dnes mám spolu s ostatními členy hezký pocit, když vidím naplněné hlediště a slyším bouřlivý potlesk po každém našem představení.