Když se mě někdo zeptá, jak jsem se dostala k ochotníkům, je na to jednoduchá odpověď.

Tři dámy, které zakládaly tento spolek mne oslovily, zda bych s nimi nechtěla spolupracovat na kostýmech pro nové divadlo.

Odmalička mne bavilo oblékat panenky. Už proto, že jsem měla úžasnou tetu, která mi na ně ušila hodně oblečení. Dlouhé šaty, sukně, halenky. Dokonce i kalhotový kostým. Bylo co obdivovat. Jak z maličkých odstřižků látky dokázala vykouzlit nádheru. Dodnes na ni vzpomínám.

 

Pět let po revoluci jsem si otevřela půjčovnu svatebních šatů. Oblékám nevěsty, ženichy, družičky, mládence. Děvčata i chlapce do tanečních, na maturitní ples. Už jsem se dočkala, že jsem oblékala malé slečny za družičky. Potom do tanečních. Na maturitní ples a i svatební šaty si byly vypůjčit. Je nádhera vidět, jak rostou a oblékat je při jejich důležitých chvilkách štěstí v životě. Baví mě to a jsem moc ráda, že mohu dělat lidičky štastné.

Lidičky z divadla oblékám čtyři roky. Začínali jsme s Maloměstkými klepnami. To jsem děvčatům šila široké a dlouhé sukně.

Druhý rok hráli hru Nebe na zemi. To bylo spíše do Antiky. Třetí rok hráli Veselé paničky Winstortské. Snažila jsem se o gotiku. Letos budou hrát Babičku v trenkách, která bude ve znamení jednoduchosti.

 

Co bude další rok, to nevím. Snad jsem Vás svým psaním neunavila. A propo... Určitě, když budou hrát. Zajděte se podívat.